Basnicky.sk

Je podzim, listy žloutnou
a z květů rosa skapává,
pěvec kráčí s loutnou
a smutek v písních zůstává.

Oblohou letí ptáci šediví
a zlatý prsten rezaví,
těm ptákům se nik nediví,
že teplejší kraje hledají.

Jen škřek myší zoufalý,
se táhne z pustých doků,
dnes opět slyší jen troufalý,
kde mizí stopy lidských kroků.

Pak zazní výkřik z němých úst
a hnané stádo divých volů,
udupá trávu, jež se snaží růst
a chudák krade jídlo z panských stolů.

Je podzim, to vlast nás volá
a studenou píseň vítr píská,
je málo těch kdo tu tíhu zdolá,
no nejvíc, co pánu ruku stíská.

Dnes kapkou slzy do vody,
z květů rosa skapává,
my nesem tíhu svobody,
bez poctivosti, bez práva.

Je večer a dnes už hrají,
jen staré reprízy,
jak tehdy třešně zrají,
no člověk nesklízí.

Je známo čí je vina,
to kladení koster do sekcí,
má jméno Rakovina,
no dnes roste infekcí.

"Kůň běží bez udidla,
kouř štípe do očí.
Hrajem si na pravidla
a deska přeskočí
přeskočí
přeskočí."

A zem stojí,
už se netočí...

Posledná aktualizácia: 27. 10. 2009 13:53